Platy a mzdy 2012
Každý zaměstnavatel se snaží utajovat platy a mzdy svých zaměstnanců a to jak pro veřejnost, tak i jim samotým vzájemně mezi sebou.
Jak je to skutečně?
Před několika lety se v médiích objevovalo často chvástání nad tím, jak rostou průměrné platy a mzdy a tyto průměry se pohybovaly v částkách takových, na které většina nedosáhla. Při důsledném utajování se pak každý cítil být tím méně ohodnoceným na rozdíl od všech ostatních. Ve skutečnosti jsou statistická čísla vždy jen k propagací toho, co se chce propagovat. Každý údaj lze se značnou přesností otočit na kteroukoliv stranu. Průměrné platy jsou tedy zkresleny nehorázně vysokými platy v některých firmách, profesích a skupinách, kde se dosahují závratné částky nikoliv díky pracovnímu výkonu, ale díky obchodním možnostem a podmínkám.
Rovnostářství
Dlouhá léta jsme byli zvyklí na to, že všichni berou stejně málo. V současné době není regulováno, kolik peněz má pracovník ve své profesi brát. Zákoník práce určuje v příloze č. 1 jen úroveň zaručené mzdy, tedy částku, která by něměla být podkročena podle stupně zátěže a odpovědnosti. Směrem nahoru pak žádné omezení není. Ředitel tedy může v jedné firmě brát patnáct tisíc a v jiné pětset tisíc a přitom oba mají stejnou odpovědnost vůči firmě, kterou řídí. U ostatních profesí dochází rovněž k nestandardnímu vývoji. Pracovnící v oboru informačních technologií berou průměrně nepoměrně vyšší platy, než třeba konstruktéři a přitom jejich pracovní náplň a odpovědnost je často srovnatelná. Jen v oblasti IT je více těch, kteří pracují pro zahraniční subjekty čerpající daňová zvýhodnění. IT technik v zahraniční firmě tedy bere násobně více, než IT technik v české společnosti s ručením omezeným. Z praxe vyplývá, že úroveň mezd a platů se srovnává u nejméně placených prací (řidič, číšník, apod.) kde zaměstnavatel počítá s tím, že mzda na nejnižší možné úrovni se vyrovná jinými požitky.
Co je skutečným problémem?
Problémem zůstává v tom, že řada zaměstnavatelů si s odměňováním svých zaměstnanců neví rady. Neumějí nastavit vhodný mzdový systém, který by motivoval k pracovnímu výkonu a pracovní výkon neumějí řídit a měřit. Obvykle stavějí na tom, že to zatím nějak jde a není čas se tím zabývat. Neuvědomují si přitom, že většina pracovníků, která nemá měřen svůj pracovní výkon a není podle jeho úrovně odměňována si svou stagnující (hodinovou) odměnu zvyšuje právě tím, že snižuje svůj pracovní výkon a v inkriminovaném čase dělá vše jiné, než pracuje. Surfování po sociálních sítích, telefonování do soutěží v rádiích, řešení si privátních věcí a to vše v pracovní době. Snižováním pracovního výkonu si sice zdánlivě zvyšují hodinovou odměnu, ale oslabují tím svého zaměstnavatele.
Zamyslet se
Především by se měl zamyslet každý zaměstnavatel, zda umí řídit pracovní výkon svých zaměstnaců. Zamyslet by se ale měli i zaměstnanci nad tím, zda skrytý boj proti zaměstnavateli spočívající v tom, že se jejich přístupem k práci jejich chlebodárce oslabuje přinese ten očekávaný efekt. Obvykle to přinese jen snížení produktivity, konkurenceschopnosti a rozšíření počtu nezaměstnaných.
Autor: J.Novotný Čas vydání: 16:16 08.01.2012